Srandovní video

Ještě před dvěma lety jsem se kamarádila s Martinem. Ve čtrnácti se Martin začal zabývat černou magií. Říkala jsem si, že Martina ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se z ničeho nic změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nevěděl proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach.

Dodnes nikdo neví, jestli oprávněně – od té doby, co byl takto uzavřený, u nás na škole zemřeli 3 žáci. Martin všechny znal a neměl se s nimi moc rád. Na druhou stranu zamřeli na takové ”normální příčiny” – dopravní nehoda, zápal plic a utopení. U ani jednoho případu nebyl důvod se domnívat, že by to byla vražda nebo že by je dokonce zabil Martin… Přiznám se, že já jsem měla také strach, ale stejně jsem mu chtěl pomoci. Jeho rodiče s Martinem byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za Martinem šla.

Myslela jsem si, že se mnou nebude vůbec mluvit, ale byl strašně rád. To mi Martin řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale léčbou vymýtili a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív.

Ale jednou večer za mnou přišel Martin celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Martin mi nechtěl říct proč, ale přesto jsem mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem tomu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Martin oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Martinovi rodiče mi potom donesli dopis, který Martin napsal krátce předtím, než se oběsil. Martin napsal, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Martin věděl už prý předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Martin mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Martin se toho ducha nemohl zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se Martin oběsil, slyším jak mi Martin šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře.

Byl šedivý, deštivý den a Michal seděl u počítače. Přihlásil se na chat a začínal se nudit. Za vteřinu ale k chatovacímu stolu přišla dívka. Jelikož Michal u počítače usínal, využil situace a oslovil ji. Dívka Michalovi odpověděla a pak se mezi nimi rozjela debata. Povídali si o všem možném a dost se u toho nasmáli. Michal i jeho kamarádka po 3 hodinách chatování připustili, že jsou sice unavení, ale chatovalo se jim báječně. Vyměnili si telefonní čísla a Michal vypnul počítač.

Když zhasla obrazovka,Michal si vzpomněl, že se nezeptal na to hlavní…odkud dívka je. Jmenovala se Tereza a bylo jí 19 let, to už věděl. Michalovi probleskl hlavou geniální nápad. Má přece Terezino číslo!!! Zavolá jí a zeptá se. Aspoň uslyší její hlas. Michal byl trošku nervozní, ale nervozita z něj spadla, když se v telefonu ozval příjemný Terezin hlas. Oba s nadšením zjistili že jsou ze stejného města. Jelikož měli oba zítra čas, domluvili se na procházce parkem. Michalovi bylo už ale hned divné, že Terezu ještě neviděl. Zanedlouho to ale pustil z hlavy. Těšil se až Terku uvidí.

Michal málem nedočkavostí nespal a hned když odbilo 10 hodin, vyběhl z domu a běžel k parku. U první lavičky (jak se domluvili) čekala pohledná dívka s milým výrazem a úsměvem na tváři. Měla hnědé vlasy a šedé oči. Byla trochu nevýrazná, ale moc vtipná. Michal se vznášel nad oblaky. Hned ale zbystřil, když u něho zastavila jeho máma, která šla v osm ráno do obchodu jelikož byla sobota a v sobotu do obchodu vždy chodí! A právě se vracela!!! Michal se lekl, co asi řekne na Terezu, ale k jeho velkému překvapení se na ní ani nepodívala. Jen Michala pozdravila, pohladila po vlasech a šeptla: “Co tu děláš zlatíčko?” Ale než stačil Michal něco vymyslet, už odfičela domů.

Asi hodinu se ještě procházeli, když se začal Michal vyptávat, jestli se může stavit. Terka vždy rychle změnila téma jakmile se mluvilo o její rodině, domovu či o ní samé. Michal to nevydržel a natvrdo se jí zeptal, co jí je. Tereza jen povytáhla obočí, spěšně řekla nic a zamumlala, že už musí jít. Michalovi to celý den vrtalo hlavou. Nakonec se Michal s Terezou znovu domluvil na neděli a tentokrát ji bude sledovat až půjde domů. Mezitím znovu najel na internet ve snaze vyhledat Terčino jméno. Výsledek vyrazil Michalovi dech!!!

Tereza Kastelková prý zemřela už před rokem při automobilové nehodě. V neděli byl Michal rozhodnutý odhalit zbytek. V neděli si zase povídali a bavili se a až přišel čas jít domů, Michal naoko hrál odchod. Pak se Michal odplížil zpátky a sledoval ji. Došla k hezkému obyčejnému domku. Do té doby Michal nechápal, co na tom je. Pak se ale stalo něco neskutečného. Tereza natáhla ruce dopředu a prošla zdí!!! Michal vešel do domu za ní a zastavil ji. Řekl že ji odhalil a vyptával se o co tu jde. Tereza vybuchla a začala vzlykat. Mezi neustálým sténáním a škytáním Michal pochopil, co tajemná Terka tajila. Vyzpovídala se že opravdu zemřela před rokem a od té doby žije posmrtným životem. Vidí ji jen ti lidé, kteří na ni promluví a jelikož ji nevidí, můžou s ní mluvit jenom přes chat. Tak se stalo, že ji Michal viděl.

Od té doby spolu chodí a Michal přinutil rodiče promluvit na Terezu aby ji viděli. To je konec příběhu jménem: Přítelkyně byla duch!!

Byla jedna dívka která se jmenovala Katka. Měla dvě skvělé kamarádky, které se jmenovaly Markéta a Julie. Rodiče řekli Katce, že pojedou někam na oslavu, tak si Katka tajně domů pozvala Markétu a Julii, své 2 skvělé kamarádky. Už uplynulo pár hodin a Katka i její kamarádky se začínaly nudit.

Katka si jen tak z nudy vzala kostku a házela si s ní. Katka s kostkou hodila a až se zastavila, jí chtěla Katka opět vzít do ruky, jenomže než jí stačila vzít kostka se pohla ze 2 na 1. Katka se udivila a zavolala k sobě ostatní holky. Holky to začaly zkoumat jenže v tom uviděla průhlednou uškrcenou postavu. Katka se zděsila, protože ta postava byla Julie. Katka si promnula oči, ale postava tam už nebyla. Katka to pověděla holkám, ale ty řekly že se jí to jenom zdálo. Katka pokračovala v házení s kostkou. Opět se zastavila (ta kostka) a než jí Katka stihla vzít, kostka se pohla z 5 na 2. V tom všechny 3 holky uslyšely příšerný zvuk jako když někdo střílí a někdo křičí. Najednou Katka i kamarádky uviděly tělo. Tělo které mělo vyrvané oči z důlku, vytrhnutý jazyk a rozervanou hruď. Katka i holky se začaly opravdu bát. Katka kostku nechala být. Raději kostku nechaly na místě a chvilku na sebe zíraly.

Katka a její dvě kamarádky přemýšlely, co mají dělat. Shodly se, že je dost možné, že se jim to prostě jen zdálo. Katka navrhla jít si lehnout do obýváku a podívat se na něco v TV. Za hodinu se začaly tak bavit, že na to, co se stalo, v podstatě zapomněly.

Najednou Katka omylem drcla do stolku, na kterém ležela ta kostka, kostka spadla a překulila se na 3. Katka si toho nevšimla a hrály si dál. Když v tom Markéta začala mluvit divným hlasem. Jako kdyby byla někdo jiný a ten hlas říkal: DNES O PŮLNOCI ZEMŘETE!!!!!!!!! Markéta upadla do bezvědomí, ale za pár minut se zase probrala a byla v pořádku. Potom si Julie a Katka všimly že je kostka opět na zemi. Katka si uvědomila, že to všechno asi způsobila ta kostka. Proto neztrácela čas a tu kostku hodila z okna. Nyní si Katka a holky opět začaly hrát. Kostka se ovšem někde venku převrátila na 4. V tu chvíli začala strašná vichřice a holkám v pokoji  se vysypala okna a najednou vichřice zase přestala. Foukalo už jen trochu a protože byla kostka lehká opět se převrátila na 5. Holky se sice bály, ale spoléhaly dál na náhodu…ale najednou v pokoji začalo všechno létat a uslyšely zlověstný smích. Holky se hrozitánsky bály a proto utekly z Katčiného domu.

Chtěly jít k Markétě domů. Tak běžely a běžely. Holky už byly skoro tam. Na cestě byla ta kostka, ale ani Katka, ani holky si jí nevšimly. Běžely dál. Katka  do kostky omylem kopla, ale nevšimla si toho…takže Katka běžela dál. Kostka se převrátila na 6. Ještě než byly holky u domu, začali kolem holek polétávat duchové. Padly do bezvědomí. Když se potom probudily byly v nemocnici a jejich rodiče jim řekli, že byly 2 měsíce v bezvědomí. Markéta, Julie a Katka o tom vyprávěly svým rodičům, ale oni jim nevěřili. Holky už tohle nikdy nechtěly zažít.

Jednoho večera jsme se já, Hana a některý další kámošky sešly u kašny na náměstí!! Potají jsem si vzala klíče a odebraly jsme se v čele s Hanou do klubovny !! Tam jsme si zapálily asi 20 svíček, srovnaly je do kruhu kolem Hany a pak jsme si sedly doprostřed kruhu, k Haně.

Byl to už tenkrát divný pocit, když jsme zapalovaly ty svíčky a Hana vypadala celkem vzrušeně (což vlastně u Hany nebylo nic nenormálního). No a tak jsme začaly - sedli jsme si, chytly se za ruce a začly jsme říkat pořekadlo!!

Hana začala……vyvoláváme tě duchu satane jestli si tu, tak zhasni 4 svíčky. No a bohužel se zhasly ale to není vše. Začaly jsme se pořádně bát, dokonce i Hana, protože jsme slyšely kroky které se blížily ke klubovně. Chtěla jsem už zaječet napětím, ale kroky ustaly, tak jsme si oddechly. Ale to nám nepomohlo.

Hana začala ducha odvolávat. Vše jsme potom uklidily a zhasly. Hana řekla, že je duch už prý určitě odvolán. Chtěly jsme rozsvítit, ale zjistily že nejde elektrika. To Hanu naštvalo. Zapálily jsme si svíčky a říkaly jsme si, jestli ho Hana odvolala. A Hana řekla že si myslí, že tu pořád asi je, ale to neměla říkat. Kroky byly zase slyšet a tak Hana běžela ke dveřím a zamkla. Kroky zase ustali, ale asi za minutku je Hana uslyšela znovu a my také…kroky se oddalovaly. Oddechly jsme napětím a Hana navrhla, abychom se vzpamatovaly a šly domů.

Hana v klidu odemkla, jenomže si zapomněla zapalovač a jak se Hana obrátila, zaječela, protože prý viděla ducha satana. Holky se rvaly do dveří, jenže ty nešly otevřít. Hana začala křičet, jenže satan se k nám blížil čím dál tím rychleji. Pak se zastavil a řekl smrtícím hlasem: ,,Příště vás zabiju, těšte se!!!!” a poté zmizel. Bylo to hrozný. Radši to nezkoušejte!!!!!!!!!!!! Potom nás Hana  vyvedla z klubovny. Ale hrozný bylo to že jsme s Hanou a holkama potom musely malovat v klubovce, protože jsme měly na zdi napsáno krví : já se vrátím a zabiju vás!!!!!!!!!! Věděly jsme, že to tam nemůžeme nechat, protože to Hanu hrozně deprimovalo. Nejhorší je to, že to chápeme jen my a Hana. Táta říká že jsme se zbláznily. Ale ono to nejde přemalovat ten nápis a tak aby jsme byly spokojený a Hana ne tak deprimovaná, tak nám to táta zazdil.