Kvě 19 2008
Martin - nedoléčená nemoc
Ještě před dvěma lety jsem se kamarádila s Martinem. Ve čtrnácti se Martin začal zabývat černou magií. Říkala jsem si, že Martina ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se z ničeho nic změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nevěděl proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach.
Dodnes nikdo neví, jestli oprávněně – od té doby, co byl takto uzavřený, u nás na škole zemřeli 3 žáci. Martin všechny znal a neměl se s nimi moc rád. Na druhou stranu zamřeli na takové ”normální příčiny” – dopravní nehoda, zápal plic a utopení. U ani jednoho případu nebyl důvod se domnívat, že by to byla vražda nebo že by je dokonce zabil Martin… Přiznám se, že já jsem měla také strach, ale stejně jsem mu chtěl pomoci. Jeho rodiče s Martinem byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za Martinem šla.
Myslela jsem si, že se mnou nebude vůbec mluvit, ale byl strašně rád. To mi Martin řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale léčbou vymýtili a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív.
Ale jednou večer za mnou přišel Martin celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Martin mi nechtěl říct proč, ale přesto jsem mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem tomu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Martin oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Martinovi rodiče mi potom donesli dopis, který Martin napsal krátce předtím, než se oběsil. Martin napsal, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Martin věděl už prý předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Martin mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Martin se toho ducha nemohl zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se Martin oběsil, slyším jak mi Martin šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře.